Black Hill (pozor neplést s Black Milk – rozdíly jsou zjevné... třeba pohlaví členů) existují od roku 1992, ale problémy existují všude a pořád se něco nedaří, tak se kapela rozpadla a pak zase zpadla…ale o tom více na jejich webu...

Album začíná skladbou Láryfáry. Mě osobně se tato skladba líbí ze všech nejvíc. Hutná kytara trochu připomíná Škwor. Jinak hudba se pohybuje ve středním tempu. Žádné zběsilosti ani extra instrumentální vyhrávky, ale jistě se nedá kapele vytknout nedostatek nápadů. Album je takové osobité do začátku do konce… Sice jsem se setkal s názorem že: “To je nějaký starý album Kabátů, ne? Akorát jsou asi zhulený!“.

Od Black Hill opravdu nečekejte nějaké hlubokomyslné myšlenky. Texty jsou poněkud surrealisticky poskládány za sebou, zřejmě bez jakéhokoliv smyslu. Tento chaos ovšem nevadí, pokud to dáte dohromady s muzikou. Hudba opravdu není špatná, ale se nedá říct, že by byla nějak objevná a inovátorská. Kluci prostě hrajou, protože je to baví a jak je slyšet tak se u toho baví dobře. Jako všechno ostatní mám pocit, že na živo může být docela zábavná. Jinak mám z této smečky takovej pocit, že je to kapela odpočinková a dobře se bude poslouchat na nějakejch pařbách a na vyřádění je opravdu super. Ale tím pro mě tato kapela taky končí… Je to veselé, je to hravé a hlavně to není (aspoň doufám) myšleno vážně…

A půl bodu navíc za krásný traktor na obalu…