Když Tortharry vypustili na trh své páté dítko „Reborn“, jistě doufali, že se jim podaří znovu obsadit pozice, které ještě relativně nedávno okupovali na poli českého death metalu. V devadesátých letech pomáhali deskami jako „Book Of Dreams“ nebo „Unseen“ rozvíjet českou metalovou scény po boku národních legend jako Root nebo Krabathor; od těch dob ale uplynulo mnoho času a Tortharry se snaží, aby neupadli v zapomnění. Došlo k pár obvyklým změnám v sestavě, vyšla kvalitní deska „White“, no a v roce 2006 tu máme, na důkaz znovuobrození, desku se symbolickým názvem Reborn.

Mezitím death metal dávno vyklidil své komerční pozice „modernějším“ stylům; staré věci se tím ale nestávají horšími! Dvanáct skladeb se na nás vysype v tempu dřevního old-school death metalu (s několika výjimkami, o kterých se zmíním později), jako by se téměř nic v táboře Tortharry nezměnilo.

Neuslyšíte nic než kytaru, basu, bicí a chraplák, technicky je deska „tradičním“ death metalem v tom nejlepším slova smyslu. První a poslední skladba začínají a končí stejným intrem/outrem, zaplať Satan žádné disko výlety, a po minutovém intru se na posluchače vyvalí první skladba „Chimerical Agonies“. Už jsem řekl, že se mnoho nezměnilo, Tortharry mají stále agresivní a rozpoznatelný styl. První zakolísání ale slyším ve vokálech – připadá mi, jako kdyby zpěvák už prostě nedokázal chraplák uřvat i ve studiu, a zdá se mi, že ho neustále podpírá zvukař. Výsledek se snaží být nekompromisní a agresivní, ale ne vždy úspěšně. Druhá potíž se vyloupne, když se album přiblíží polovině – skladby jsou snadno, až příliš snadno předvídatelné a deska ztrácí na švihu a stává se až monotónním. Naštěstí jsme teprve v polovině – bod zlomu jakoby přišel se šestou skladbou, instrumentálkou „Dorotheum“ (moc nerozumím tomu, proč je tato skladba vlastně na desce – je to snad záměrný předěl?). Další skladby značně rozjasní atmosféru: „Tennosei No Tenshi“ obsahuje ve střední části zajímavé kytarové sólo spojené se zvolněním tempa, a i následující „Inverse Reflection“ předvádí zajímavý kytarový riff s rychlými klepačkami v pozadí. Závěrečná skladba „Japanese Night“ by mohla být označkována jako „death-metalová balada“ – myslím, že by byla skvělá, kdyby se tolik autoři nedrželi old-school klišé a rozvinuli výtečný nápad do trochu košatější podoby.

Co z toho všeho vyplývá? Podle mého názoru netkví potenciál celé desky v jednotlivých skladbách, ale ve způsobu, jak je poskládáno, a ve způsobu, jakým graduje směrem k poslední skladbě. Ale ano, postrádám tu alespoň náznak experimentu s metalovým zvukem. Tortharry se vydali proti proudu, o deset i více let. Reborn je velice dobrá deska s hutným a syrovým zvukem ze studia Shaark, je zajímavá a přitažlivá. Jenom se trochu bojím, že současná hudební scéna je příliš daleko vpředu, zejména v evropském kontextu. Přímočarý death metal ale jen tak nezemře a Tortharry nesou standartu hrdě, vědomi si svých kvalit.