Reuniony jsou v poslední dobou poněkud v módě u zahraničních kapel, ale tomuto trendu se nevyhýbá ani naše malá zemička. Dlouhých dvanáct let trvalo, než se speed/thrash metalová sebranka Abax vyhrabala z popela jako Fénix. Původní kytarista David Votruba a bubeník Martin Linhart si vybrali jako spolubojovníky Davida Roubala-zpěv a Marka Maláška-basa. Zhruba tři roky se kapela tak nějak znovu rozkoukávala a letos se rozhodla, že by mohli nahrát i nějaké nové songy. Proto letos Abax přichází se čtyřskladbovým EP „Zlatej ráj“, což je vlastně takovou ochutnávkou nové tvorby.

Po prvním poslechu se zdá, že Abax poněkud ubrali na rychlosti a ostrosti , ale na druhou stranu se rozhodli víc zapracovat na samotném aranžmá jednotlivých skladeb, což myslím novému projevu Abaxu hodně prospělo. První skladba „Víc než král“ sice ještě jede ve speed/thrashovém rytmu, ale noví členové tomu dávají přece jen docela novou hudební tvář. David Roubal disponuje velice jistým hlasem a jeho poloha se pohybuje ve vodách spíše klasického rocku, či hard rocku, což se docela hodí do melodických pasáží. Basa Marka Maláška hezky duní a je hodně výrazná, což dodává skladbám hodně energický výraz. Vůbec celkový zvuk je hodně výrazný a hutný, ale ne přehnaně metalově nabroušený. Nad tím vším profesorsky dohlížejí David i Martin, na kterých jde dobře vidět, jak je znovuobnovení Abaxu docela nakoplo. Druhý song „Máš šanci“ v tempu poněkud polevil, ale kapela se zaměříla spíše na celkovou muzikálnost této skladby. Ač se tato skladba tváří zpočátku docela nenápadně, po několikerém poslechu se začíná dostavovat pocit, že mi tahle skladba docela zalézá pod kůži. Především refrén je hodně povedený. Není přehnaně melodický, ale postupem času se hodně „zažírá“ do mozkových závitů. Navíc má výborně gradující náboj. Kytara by ale mohla být v sólu poněkud výraznější, protože v tom hutném zvuku, některé tóny trochu zanikají. „Nezahynu“ by se dala označit jako klasická rocková balada. Atmosféru vhodně podbarvuje violoncello a je spíše určená pro takové poklidné poslouchání, při kterém se můžete v pohodě natáhnout na kanape a relaxovat, nebo se věnovat něčemu romantičtějšímu. Závěrečná skladba „Zlatej ráj“ se veze spíše na vlně středně rychlého heavy metalu. Tenhle song je docela rozjařený a na koncertech se u něj musí fandové docela dobře bavit.

Myslím, že se návrat Abaxu docela vydařil. Za ty tři roky, co se kapela dala znovu dohromady bych sice očekával přece jen více materiálu, ale vzhledem k tomu, že i během této doby to neměl Abax jednoduché, především kvůli náhlému odchodu původního zpěváka Petra Varhaníka, tak tuhle skutečnost akceptuji. Jak jsem se ale dověděl, materiálu pro vydání dalšího CD má kapela dost, ale jak už to tak u českých kapel bývá, chybí finance na pořádnou produkci a kapela by nechtěla nic uspěchat. Jak se na tohle znovuoživení budou dívat mladší posluchači, kteří původní tvorbu Abaxu vlastně ani neznají, těžko říct. V každém případě pamětníci, stejně tak jako já, si tuhle kapelu jistě s chutí opět poslechnou a nostalgicky zavzpomínají na dobu minulou, která sice z nových skladeb není až tolik patrná, ale poznávací znamení Abaxu, zde jistě každý najde. Docela zajímavé může být i připravované CD, na kterém se objeví výběr remasterovaných demo skladeb z období 1988-1994. Jak to bude dál s kapelou samotnou ukáže teprve čas, ale v každém případě „Mají šanci“, aby se opět dostali do širšího povědomí posluchačů tuzemské metalové scény.