Translation will be released soon... You can see over the photos meanwhile!

Můžeš nám představit členy Tvé kapely?

Karel Šizling – bicí, Zdeněk Martínek – baskytara a já se snažím obstarávat to ostatní (kytara, zpěv, samply)

Nedávno vyšel Váš „Horizont lidskosti“, jak, proč a kde tento počin vznikl, byla tvorba tohoto CD jednoduchým nebo složitým procesem?

Určitě by bylo zajímavější, kdybych odpověděl jak moc strastiplné a složité natáčení alba bylo, ale abych byl upřímný, vše šlo v naprostém klidu. To bylo způsobeno hlavně tím, že stejně jako naše 1. album byla drtivá většina prací dělána v domácích podmínkách. Na podotázku “ proč?“ není asi jednoznačná odpověď. Krom toho, že jsme měli již v době natáčení 1. alba spoustu materiálu a že se mi můj „domácí archiv“ neustále plnil novými nápady, nám prostě přišlo logické pokračovat a pokusit se navázat na poměrně slušné ohlasy debutové desky.

Čím se odlišuje Horizont lidskosti od předešlého Elementary CD(2008)? Jakou cestou si skupina prošla mezi těmito 2 CD?

Měl jsem jasnou představu o tom, jaký by měl být koncept nového materiálu. Vše jsme probrali jako kapela a dali si jasný cíl. Opustit zaběhlé postupy, poučit se z chyb a vyzdvihnout aspekty, které se můžou na naší tvorbě líbit. Určitě tak vzniklo složitější, temnější a propracovanější album. Samozřejmě jsme se mezi oběma počiny snažili nějakým způsobem prezentovat, odehrát zajímavé koncerty, natočit klip, mediálně se trochu zviditelnit a to se nám snad také povedlo.

Jak se Ti dařilo tvořit texty, šlo to lehce, nebo jsi čekal dlouho na nápad, a co tě inspirovalo k tvorbě těchto textů?

Všechny texty musely být tematické, tak nějak svým obsahem balancovat na pomyslné hraně -Horizontu lidskosti-. Chtěl jsem, aby posluchač s podobným náhledem na svět mohl věřit každému slovu. Někdy to bylo obtížnější, někdy ne. Témata mi nabízela okolní realita a bylo jen na mě, jak je budu dál replikovat.

Kde se podle Tebe v současnosti nachází vizuální umění spojené s hudbou? Myslím tím obaly alb, grafiku na bookletech, nebo fotky kapel a videoklipy…

Myslím, že se nachází přesně tam, kde většina společnosti. Všechno je zahaleno rádoby líbivou skořápkou. Forma naprosto likviduje obsah. Ručně malovaný obal téměř nezahlédnete, všechno jsou fotomontáže a laciné (tím opravdu nemyslím finanční náklad)vektorové šablony. V klipech chybí originalita a zpracování v drtivé většině naprosto odpovídá nákladům na kvalitu produkce

Co vás vedlo k tomu, že jste se neodvrátili jako spousta kapel, od zpěvu v českém jazyce?

Málo interpretů přizná, že tvořit a hlavně zpívat v češtině je nesrovnatelně těžší, než dát do rýmu pár zvučných anglických slovíček, které i když nebudou dávat moc smysl, budou vždy dobře znít. Každý, kdo měl možnost zkusit si porovnat obě verze ví, že pokud v českém jazyce opravdu dobře nevolí slova a fráze, tak výsledek, který se napasuje byť na geniální hudební podklad, bude vždy znít jako vesnický big beat.

Kdyby ses mohl vrátit do doby nahrávání Horizontu lidskosti, změnil bys něco?

Neměnil bych nic.

Jaké máte plány, jako skupina, do budoucna?

Snažit se vydržet a pokusit se dostat co nejdál to bude možné.

Co říkáš na domácí, českou scénu? Máme být na co hrdi?

Někdy mi přijde, že 100% platí pořekadlo – „co Čech, to muzikant.“ Nemám k dispozici žádné oficiální statistiky, ale na to jak jsme malá země, máme nehorázné množství kapel všech hudebních stylů. „Být hrdi“, je opravdu silný výraz, se kterým bych byl v rámci české hudební, konktrétně metalové scény, hodně opatrný. I když by se našlo pár zástupců, kteří si doslova „vyjezdili“ pozici, zasloužící si respekt, pořád nenabízí nic víc, než to, co již před X lety hrálo směrem od nás na západ v každém klubu.

Zajímáš se o Vaše recenze a kritiky a odnášíš si z nich něco?

Zajímám. Samozřejmě je beru s rezervou a nadhledem, zvlášť ty, u kterých si myslím, že je napíše i průměrný žák základní školy. (smích)

Co ty sám posloucháš za hudbu a čím se inspiruješ?

Já samozřejmě spadám do generace, která byla silně ovlivněná nu-metalem. V tu dobu byl rozkvět i ostřejších stylů a jejich ikonických představitelů, kteří dnes už stěží chytají druhý dech. Posledních pár let si vždy vychutnám šílené MESHUGGAH a pár kapel podobného ražení. Jinak poslouchám a zajímám se i o filmovou hudbu, která mě občas inspiruje.

Chceš něco napsat směrem k Vašim fanouškům?

Spíš bych rád promluvil globálně, ne jen k ELEMENTARY fans. Vybírejte si hudbu přesně na tělo, dnes je obrovský výběr. Zajímejte se o texty, kterými k Vám interpret promlouvá. Pokud mu věříte každé slovo a i jako celek ve Vás oživuje nějaké emoce, snažte se ho nějakým způsobem podporovat. Úplně stačí, když si zajdete kousek té atmosféry ukousnout na koncert.

A teď ta slíbená otázka na tělo: a co fanynky?

Hrozně rád bych se podělil o nějaké zajímavé historky, ale bohužel realita je taková, že na našich koncertech je koncentrace něžného pohlaví velice malá. (smích)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně fans.